Mladí lvi v kleci / Tvorba německých autorů žijících v Čechách (1918 – 1938)

Na podzim 2013 měli návštěvníci Oblastní galerie v Liberci možnost vidět výstavu Mladí lvi v kleci, která se zaměřila na uměleckou scénu německy hovořících umělců a umělkyň z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období. Během přípravy výstavy se otevřela možnost představit volnou reprízu výstavního projektu také v dalších historicky tradičně německy hovořících regionech a vznikla myšlenka realizovat výstavu společně v Galerii výtvarného umění v Chebu a v prostoru Letohrádku v Ostrově nad Ohří. Rozdělení rozsáhlé liberecké výstavy na dvě místa bylo podmíněno prostorovými důvody. Současně se tím otevřela možnost rozšířit původní výběr o další díla z fondů pořádajících institucí. Jedná se tedy o volné reprízy, jež jsou rovněž doplněny o další umělecká „objevená“ v návaznosti na libereckou premiéru.

Riko Mikeska, Mladé děvče, 1934, olej na plátně, 72 x 52 cm, Galerie výtvarného umění v Ostravě

V Galerii výtvarného umění v Chebu návštěvníci uvidí především pražskou scénu a v návaznosti na ni volnou rekonstrukci výstavy v Norimberku 1931; v Ostrově nad Ohří jsou prezentovány zejména regiony a s nimi spojené umělecké skupiny. Na obou místech je prostor věnován autorům narozeným v devadesátých letech 19. století nebo těsně po roce 1900, tedy těm, kteří se na umělecké scéně Československa začali prosazovat v průběhu dvacátých let a významným způsobem formovali členskou základnu a výtvarný projev sledovaných skupin a spolků v meziválečném období. Ve výběru se prolíná kvalita s kvantitou a snaha obsáhnout pokud možno všechny regiony, i když ani ty nejsou vždy zastoupeny zcela proporčně a objektivně. Nezanedbatelnou roli hrají i vnější okolnosti jako dostupnost materiálů a postup probíhajícího výzkumu.

Pražská scéna se odvíjela zejména od dění na Akademii výtvarných umění a působení profesorů Franze Thieleho, Karla Krattnera, Augusta Brömseho, Henricha Hönicha a Willi Nowaka, jejichž ateliéry prošla většina aktérů spolkových výstav meziválečného období. Praha jako kulturní metropole do sebe přirozeně přitahovala talenty z regionů, nabízela možnosti konfrontovat německy hovořící umělce a umělkyně s tvorbou jejich česky hovořících protějšků i zahraničních autorů, s nimiž se setkávali v prostorách Mánesa a Krasoumné jednoty.

Paul Gebauer, Portrét umělcovy rodiny (Krista Gebauer), 30. léta 20. století, olej na plátně, 120 x 80 cm, Muzeum v Bruntále

Jednou z klíčových příležitostí k prodeji byly pravidelné nákupy německé sekce Moderní galerie v Praze. Ta se zaměřovala na malbu i plastiku, ale ve velkém množství nakupovala také cenově dostupnější práce na papíře. Proces „institucionalizace“ byl pro mladé absolventy uměleckých škol často rozhodujícím okamžikem na startu jejich kariéry. Pouze nejlepší a nejodvážnější se dokázali etablovat a uživit jako nezávislí umělci, řada autorů se věnovala učitelské či jiné profesi.

Významnou roli hrály také možnosti odbytu a ekonomická síla pražského prostředí, kde se pohybovala řada významných mecenášů a sběratelů. Příležitosti k prezentaci a odbytu nabízely soukromé galerie. Nejvýraznější z nich byly galerie dr. Hugo Feigla, dále Galerie André nebo např. Ateliér Anne Turnwald.

Hans Frohne, Portrét dívky v modrém, 1927, olej na plátně, 97 x 72 cm, Regionální muzeum v Teplicích

Koncem roku 1920 se kolem Augusta Brömseho zformovala skupina Die Pilger. Jednalo se o autory nejmladší nastupující generace, kteří tvořili pod vlivem vlny poválečného expresionismu. V jejich tvorbě převažovaly náboženské a esoterické náměty, často pod vlivem literárních předloh, hlavním médiem byly grafické techniky. V oblasti námětů se však postupně začaly objevovat také civilní náměty, formálně zpracovávané pod vlivem nastupující nově věcnosti a sociálního umění.

V době kolem roku 1925 působili klíčoví mladí německy hovořící umělci v Paříži a Berlíně. Koncem dvacátých let se vracejí do Prahy, kde se z iniciativy Maxima Kopfa zformovala skupina Junge Kunst. Osmnáct aktérů tohoto spolku se veřejnosti prezentovalo na jediné výstavě v Rudolfinu na přelomu února a března 1928. Úspěch Junge Kunst vyústil ve vznik Prager Secession, nejvýznamnějšího uměleckého seskupení německy hovořících umělců a umělkyň meziválečného období. Pravidelné spolkové výstavy Prager Secession se konaly v letech 1929 až 1937 a byly vyšperkovány rozsáhlou účastí domácích i zahraničních hostů. Po vzoru Berliner Secession se podařilo i v Praze přitáhnout k výtvarné scéně německy hovořící elity z kulturní, akademické i podnikatelské sféry, často z židovského prostředí, s jejichž pomocí bylo možné udržet funkční umělecký spolek na vysoké mezinárodní úrovni.

Německočeské umění se však s výjimkou Prahy odehrávalo převážně v regionech. Na Moravě a ve Slezsku vznikly umělecké spolky původně na zemské bázi, v závěru první dekády 20. století však došlo k jejich rozdělení nacionálnímu na česky a německy hovořící. V meziválečném období fungovalo v moravském slezském prostředí Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens „Scholle“, úzce napojené na brněnský Dům umělců a Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein). Paralelně existovalo také Vereinigung deutscher bildender Künstler Schlesiens se sídlem v Opavě. V dynamicky se rozvíjející průmyslové Ostravě vznikl roku 1925 umělecký spolek Kunstring, personálně propojený s Prager Secession, sledující podobné umělecké ambice.

Amei Hallegger-Bunzl, Podobizna dámy, konec 20. let 20. století, olej na plátně, 90 x 60 cm, Národní galerie v Praze

Spolkem s nejrozsáhlejší členskou základnou byl Metznerbund, který usiloval o sdružení všech německy hovořících výtvarných umělců v Československu. Proto jeho pobočky vznikaly napříč celou oblastí tzv. bohatých Sudet. Na Moravu a do Slezska se s výjimkou Olomouce aktivity Metznerbundu nepodařilo příliš prosadit a těžiště tak spočívalo zejména v oblasti od Liberce po Cheb. Ze vzdoru ke kolísavé kvalitě výstav Metznerbundu vznikla v Liberci v roce 1922 progresivní skupina Oktobergruppe, orientovaná v počátcích na expresionismus a později novou věcnost.

Celou německočeskou výtvarnou scénou dvacátých a třicátých let se prolínají společné charakteristické rysy. Většina autorů sledovaného okruhu prošla postupně od poválečných expresionismů vývojem směrem k realistické malbě, s níž se setkáváme v různých polohách od pozdních „kokoschkovsky“ laděných expresionismů s uvolněným rukopisem, přes sociální umění až po různé polohy širokého pojmu nová věcnost, které v některých případech vyústily do akademické tvorby korespondující s kulturní a uměleckou propagandou hitlerovského Německa.

Výstavu volně doprovází stejnojmenná kniha, jež má ambice stát se učebnicí věnovanou německy hovořícím výtvarným umělcům z Čech, Moravy a Slezska činným v období meziválečného Československa, kteří tvořili nedílnou součást zdejší kulturní scény. Do jejich životů dramatickým způsobem zasáhly události konce třicátých let, druhá světová válka a následné události v Československu. Nepříznivé okolnosti způsobily, že byli násilně vymazáni z obecného podvědomí a upadli do vesměs úplného zapomenutí. Snahou kolektivu autorů spojených s projektem Mladí lvi v kleci je pokus o navrácení jejich identit do kontextu národní paměti a do dějin umění.

Anna a Ivo Habánovi

Výstava se uskutečňuje ve spolupráci s Oblastní galerií v Liberci.

Kurátoři a autoři projektu: Anna Habánová, Ivo Habán

Kurátorka za galerii: Mgr. Božena Vachudová